Chyby ve výchově dětí vidí prarodiče jako příčinu problémového chování, které se v souvislosti s ADHD řeší. Největší chybou je podle nich absence „pevné ruky“. Slýcháte podobné názory i ve vaší rodině?  V článku si přečtete, jak předsudky o výchově dětí formují pohled prarodičů na ADHD a dozvíte se o 4 možnostech, jak třecí plochy mezi generacemi zmírnit.

 

Chyby ve výchově dětí s ADHD?

 

Rodiče dětí s ADHD jsou pod velkým tlakem a palbou kritiky z mnoha důvodů. Jeden z nejbolestivějších zásahů je přesvědčení jejich rodičů o tom, že ve výchově dětí, jejich vnoučat, selhávají.

Při online konzultacích s rodiči dětí s ADHD často slyším, že prarodiče vidí svoje vnoučata jako rozmazlená, nevychovaná a nezvladatelná. Často s nimi z těchto důvodů omezují kontakt na krátké návštěvy za přítomnosti rodičů.  Říkají, že nemají sílu na jejich hlídání a „počítají“ všechny okamžiky, které by oni nikdy ve výchově dětí nedovolili.

Dopadem kritiky a omezování kontaktu je pak odcizení, rezignace či  zhoršení psychické pohody v rodině, a tím pádem i negativní vliv na výsledky ve výchově dětí s ADHD. Prostě začarovaný kruh.

 

Otázky ohledně příčin komplikací ve výchově dětí s ADHD

 

Nežádoucí chování dětí s  ADHD pečující osoby často vrací k otázkám po příčinách, ty ovšem mají moc konflikty i neporozumění prohloubit, nikoliv vyřešit.

„Proč to dítě neposlechne?“

„Proč u ničeho vydrží?“

„Proč je tak drzé?“

Za těmito otázkami je potřeba najít, co je ve výchově dětí špatně, případně ukázat na viníka,  a rychle dítě „opravit“. Ovšem takhle to většinou skoro vůbec nefunguje.

Rodiče, kteří si umí dát projevy ADHD do souvislosti s každodenními situacemi, věnují čas spíše než pátrání po příčinách hledání vhodných metod k rozvoji potenciálu svého dítěte.

Pro prarodiče mohou být informace o ADHD značně variabilní, neuspořádané či zbytečně komplikované. V souvislosti s jejich věkem může sílit také potřeba „mít klid“ a informace jednoznačně vyhodnocovat bez ohledu na širší souvislosti.

 

Předsudky mohou otázky ve výchově dětí s ADHD zjednodušit. Ale…

 

Předsudky fungují tak, že nás chrání před neporozuměním, chaosem a jinými nepříjemnými pocity.  Předsudky ve výchově dětí jsou něco jako zjednodušený model, který ukazuje podstatné věci a opomíjí individuální rozdíly a potřeby. Je to prostě pohodlnější cesta, která nás nutí hledat jednorázová či neudržitelná řešení konkrétních situací, a chybí jí dlouhodobá perspektiva a přesah.

V brainstormingu, který na téma předsudků ve výchově dětí s ADHD proběhl v mojí FB skupině, se nejčastěji objevili následující teze:

ADHD je pro prarodiče těžko představitelné a uchopitelné. 

Projevy ADHD vnímají prarodiče jako variabilní, nahodilé a těžko kontrolovatelné. 

Způsoby práce s dětmi ADHD se jim zdají náročné, a bez valných výsledků. 

Nerozumí neochotě využívat při léčbě ADHD tresty, vnímají to jako malou angažovanost ve výchově. 

Odlišnost a nepřizpůsobivost, která k dětem s ADHD patří, vnímají prarodiče jako jednoznačně negativní. 

 

Co se skrývá za potřebou opírat se v názorech ohledně výchovy dětí o předsudky?

 

Vysoká kompatibilita možných příčin ADHD a nedostupnost rychlé a průkazné léčby může u pečujících osob vyvolávat pocity úzkosti a ztráty kontroly, což jsou právě ty nepříjemné pocity, před kterými nás předsudky chrání.

Nevychovanost si prarodiče na rozdíl od ADHD umí představit, a znají také postupy, jak ji zvládnout (tresty).

Jakýkoliv výchovný model, ve kterém se tresty nepoužívají, vlastně není žádnou pořádnou výchovou. Rodiče, kteří odmítají vzít do ruky vařečku, jsou podle nich slabí nebo málo angažovaní.

Pracovat s dětmi s ADHD vyžaduje trpělivost, vytrvalost, tvořivost, velkou časovou i finanční investici, kontinuální sebevzdělávání apod. A to je podle prarodičů něco, co dříve nebylo třeba, co je následkem „dnešní doby“.

 

Jak v komunikaci o výchově dětí pracovat s předsudky?

1, Uznejte pocity, které prarodiče ohledně výchovy dětí s ADHD mají!

 

Při komunikaci s našimi rodiči, kteří mají na ADHD svůj názor, velmi pomáhá uznat pocity, které za jejich postojem (předsudkem) stojí.

Třeba takhle:

„Vím, že je těžké porozumět špatnému/problémovému chování Aničky/ Pepíka.  Anička/Pepík potřebuje vaši lásku a trpělivé vedení, aby se s tím špatným/problémovým chováním naučil/a dobře zacházet!“ Moc to pomůže!“

 

2, Vymyslete prarodičům nějaký speciální úkol!

 

Moje osobní doporučení je zapojit prarodiče do „hry“ pomocí speciálního úkolu. Může to být třeba pozorování a zaznamenávání situací, kdy se dítě chová tak, že to vypadá, že žádné ADHD neexistuje.

Mohou vytvořit seznam aktivit, které si společně užili, sledovat pozitivní momenty a milá překvapení. Obrácení pozornosti k tomu, co se daří, je ve výchově dětí s ADHD velice důležité!

 

3, Pečujte o mezigenerační vztahy!

 

Péče o vztahy mezi dospělými dětmi a rodiči by měla být prioritou.  Pomůže to nejen ve sladění názorů ve výchově dětí, ale také při budování dobrého vzoru pro další generaci.

Připusťte si, že vaše rodiče dělají to nejlepší, co umí. Nemusí se vám to vždycky líbit. Ale váš úkol není to zakázat/změnit. Váš úkol je, ukázat jim jinou cestu.

Myslete také na svoje hranice. Jako ve všech mezilidských vztazích. Pokud se potřebujete vymezit, tak si klidně dejte na čas a promyslete to. Ale nezavírejte před vším oči.

Je odpuštění i vaše téma? Tento postup je dobrý pro uvolnění negativních emocí. Zkuste to promyslet a případně to proberte s někým, komu důvěřujete, nebo oslovte odborníka (psychologa, terapeuta).

 

4, Pozvěte prarodiče do mojí FB skupiny!

 

Pokud se prarodiče kamarádí s internetem, tak může být sledování mojí skupiny velice prospěšné jim i vám. Ve skupině získají informace, užitečné odkazy a hlavně pohled na problematiku ADHD z více stran a cenné osobní zkušenosti. Tak kdo už posílá babičce nebo dědovi odkaz?