Potvrdil psycholog, psychiatr či neurolog, že má vaše dítě diagnózu ADHD? Je to šok, úleva, nebo jedna velká neznámá? Mám pro vás základní informace, které vám pomohou se zorientovat. Dále pak 6 zásad, které se vyplatí v přístupu k dítěti s diagnózou ADHD dodržovat, a 3 strategie, na které byste naopak měli zapomenout.
Co je to diagnóza ADHD a jaké jsou její projevy?
Diagnóza ADHD, tedy porucha pozornosti s hyperaktivitou, označuje potíže s chováním v oblasti aktivity, pozornosti a impulzivity.
Jak se nejčastěji projevuje dítě s diagnózou ADHD?
Dítě s diagnózou ADHD nevydrží v klidu, neustále musí něco dělat, ve škole nevydrží sedět v lavici, vykřikuje, přebíhá od jedné hry ke druhé, je nepořádné a stále v pohybu, hůře se zapojuje do hry s jinými dětmi, neudrží pozornost, neposlouchá, co se mu říká, je zapomětlivé, má potíže s organizováním úkolů a aktivit, zapomíná si zapisovat zadání domácích úkolů, nedokáže sledovat výklad učitele, hůře pracuje samostatně, nestíhá, vyrušuje, zadaný úkol i při nejlepší vůli vypracuje překotně a bez rozmyšlení, s malou pečlivostí a s chybami, ztrácí své věci, hůře se ovládá, jeho chování je zbrklé, skáče ostatním do řeči, neuváží možné následky své činnosti, jedná bez zábran a může se tak dostat do nebezpečných situací, častěji se zraní, je zvýšeně citlivé a dráždivé, může být slovně i fyzicky agresivní, jeho sebevědomí je nízké, často má problémy v jemné, případně i hrubé motorice, je neobratné, nešikovné, jeho školní výsledky neodpovídají jeho úsilí ani jeho inteligenci, má velké výkyvy ve výkonech.
Jakou prognózu má diagnóza ADHD?
Potíže v chování v souvislosti s diagnózou ADHD se mění s věkem, roli hraje dozrávání nervové soustavy, můžeme tedy očekávat postupné zlepšování a také rozvoj kompenzačních strategií dítěte. Je velmi žádoucí podpořit dítě v neuromotorickém dozrávání a pomoci mu také se zvládáním nežádoucích projevů. Za nejúčinnější považuji komplexní poradenství které nastavuje systém péče o dítě s ohledem na jeho individuální potřeby.
Jak přistupovat k dítěti s diagnózou ADHD?
Mnoho informací najdete v běžně dostupných knihách o ADHD nebo také na internetu. Cítíte se zahlcení? V následujícím seznamu pro vás shrnuji to nejdůležitější o přístupu k dítěti s diagnózou ADHD.
1, Přijmout zvláštnosti a limity
Může být těžké přijmout skutečnost, že dítě s diagnózou ADHD vyčnívá, těžko plní očekávání i výstupy z povinné školní docházky, často se s ním nedá v klidu domluvit, běžné výchovné metody selhávají. Dítě s diagnózou ADHD potřebuje (jako každé dítě) hlavně lásku a pozornost rodičů a jejich ochotu pracovat na sobě a hledat cesty, jak nastavit pravidla a vzájemně se respektovat. Děti s diagnózou ADHD také potřebují pomoc s plněním školních úkolů, se zvládnutí svojí odlišnosti a s budováním zdravé sebedůvěry.
2, Klidně a trpělivě
Je dobré si uvědomit, že nežádoucí chování dítěte s diagnózou ADHD není způsobeno jeho „zlou“ vůlí, ale je poznamenáno neuromotorickou nezralostí. Tahle informace vám pomůže k dítěti přistupovat bez odsouzení, kritiky, křiku nebo trestání.
3, Jasná pravidla a důslednost, denní režim
Pravidla a režim dítěti pomáhají zvládnout jeho neklid a impulzivitu. Ačkoliv mnoho dětí s diagnózou ADHD s nastavenými hranicemi neustále bojuje, jejich pevná existence jim pomáhá regulovat chování a přináší jim jistotu. Dítě má žít v bezpečném prostředí a pod vstřícným dohledem rodičů. Dodržování denního režimu dítěti pomáhá, neklidné děti zvládají své chování lépe, když vědí, co se bude v nejbližší době dít, co je čeká, jaké mají povinnosti.
Důležité události a případné změny je třeba naplánovat a se staršími dětmi se na nich domluvit. Opakování pokynů je výborné spojit s dotykem či pohlazením, či podávat informaci různými způsoby – kartičky, lístečky, písničky…, naopak nekonečné opakování pokynů jako na gramofonové desce nemá efekt.
4, Všímavost a podpora pozitivních projevů
Děti s diagnózou ADHD se opakovaně dostávají do situací, kdy jsou kritizovány a napomínány. Ve škole je dobrý výsledek stojí mnohem více úsilí a ani tak se často nemohou porovnávat se spolužáky. Také rodiče mají tendenci si všímat hlavně toho, co se nedaří. Je nutné dávat dítěti pozitivní zpětnou vazbu, více vnímat to, co se daří. Můžete využít techniky jako je Zázračný den či Seznam úspěchů, které najdete v rámci mého e-mailového kurzu pro rodiče dětí s ADHD. Při online/telefonických konzultacích bývá přenastavení orientace rodičů na sledování úspěchů klíčem ke změně rodinné atmosféry.
5, Pohyb, čerstvý vzduch, zdravé jídlo a relaxace
Velice vhodný je každodenní pohyb na čerstvém vzduchu, hraní s kamarády na zahradě, procházky v lese, skákání na trampolíně, jízda na kole apod. Některým dětem s diagnózou ADHD mohou velice vyhovovat pohybově zaměřené kroužky nebo relaxační techniky. Co naopak není vhodné, je nekontrolované užívání technologií, sezení dětí u obrazovek a přemíra cukrů.
6, Trávit společně vědomý čas
Je velmi důležité najít si každý den čas, kdy věnujeme plnou pozornost dítěti, tomu co říká, jeho potřebám, obavám, zájmům. Budování důvěry a fungující komunikace je neméně důležité. Je dobré všímat si dítěte i ve chvílích, kdy nás neruší, je zabrané do činnosti, dávat mu zpětnou vazbu. Hledat vhodné varianty společných aktivit a her.
Čeho se výchově dětí s diagnózou ADHD vyvarovat?
Některé naše reakce na nežádoucí chování dětí s diagnózou ADHD nám sice mohou přijít přirozené, ale nepřinášejí očekávané výsledky, nebo problémové chování dokonce prohlubují. Stejně tak jako nestačí říkat dětem, co dělat nemají, tak ani seznam pro rodiče, který něco jen zakazuje, nemá praktický dopad. Proto je následující výčet doplněn návodem „co dělat místo toho“.
1. Místo okřikování hledat užitečnější formy usměrnění
Projevy, které vyplývají z podstaty diagnózy ADHD, nelze odstranit tak, že za ně budeme dítě opakovaně kárat. Místo „uklidni se“, „nevykřikuj“, „dávej pozor“, „poslouchej mě, když s tebou mluvím“ musíme hledat cesty, jak dítě může svoje potřeby naplnit přijatelnější formou. Např. dítě, které vykřikuje, můžeme zkusit vytrénovat v tom, aby to, co potřebuje říct, psalo třeba na tabulku, kterou bude učitel pravidelně kontrolovat. Dítě, která neposlouchá, můžeme zkusit upoutat dotykem apod. U mnohých projevů funguje nakonec nejlépe to, že si jich nebudeme tolik všímat a zaměříme se na to podstatné, co je potřeba s dítětem řešit.
2. Místo slibů o polepšení podporovat dítě v postupných krocích ke zlepšení
Často slyším od rodičů, že dítě s diagnózou ADHD jim slibuje nápravu, že tohle už nikdy dělat nebude, někdy prosí o odpuštění apod. Často to nedodrží, a vlastně ani nemůže. Z pohledu dítěte jde o snahu rodičům vyhovět a neztratit jejich přízeň, ze strany rodičů jde o touhu naplnit nereálná očekávání. Někdy věříme, že by tohle naše dítě mohlo zvládnout, kdyby chtělo. Často je to ovšem past a tím, že necháme dítě selhat, prohlubujeme jeho pocity nedostatečnosti a nepřímo ho ponoukáme ke lhaní, zatloukání apod.
Místo nereálných slibů je třeba dobře promyslet a naplánovat oblasti, ve kterých je třeba aktuálně nejvíce pracovat a konkrétně nastavit jednotlivé kroky. V tom může velice pomoci konzultace s odborníkem – psychologem, speciálním pedagogem, terapeutem. Můžete se také objednat na telefonickou/online konzultaci.
3, Místo srovnávání s jinými dětmi učit dítě sledovat jeho vlastní pokroky
Někdy mají rodiče pocit, že když dají dítěti s diagnózou ADHD za příklad jeho sourozence nebo spolužáka, tak ho motivují k lepšímu výkonu. Z praxe ovšem jednoznačně vyplývá, že srovnávání ničemu nepomůže, a může to negativně zapůsobit na sourozenecký či kamarádský vztah. Mnohem lepší strategií je učit dítě sledovat jeho vlastní pokroky. Připomínat, co všechno se naučilo v matematice za poslední čtvrtletí, jak se zlepšilo ve čtení (třeba na základě audionahrávek), jak ve psaní (oproti písmu ve starých sešitech) apod. Výborné je najít způsob, jak zaznamenávat pokroky v chování – příběhy, fotky, deník apod.
4. Místo tělesných trestů používat metodu přirozených následků
Ačkoliv někteří rodiče mají pocit, že tělesné tresty jsou to jediné, co u dětí s diagnózou ADHD funguje, musím před jejich používáním jednoznačně varovat. Tělesné tresty nemohou problémy vyřešit, nejsou účinné v dlouhodobém horizontu, mají vážné důsledky, které mohou velice poškodit psychiku a vývoj dítěte.
Místo trestů doporučuji nechat dítě poznat co nejvíce přirozené následky svých činů. Rozlil mléko? Ať je utře. Rozbil okno? Musí na opravu přispět z kapesného. Zapomíná domácí úkoly? Ať si je doplní tehdy, kdy bude mít rodič čas bez ohledu na to, zda dítě přijde o nějaké svoje zájmové či oblíbené aktivity.
Nejnovější komentáře