Pokud jste měli v ruce alespoň jednu knihu o ADHD, tak jste na tohle moudro určitě narazili. Ano, děti s ADHD (stejně jako všechny ostatní děti) potřebují mít nějak „vymezené hřiště s pravidly“. Téměř všichni rodiče, které potkávám v ambulanci nebo konzultujeme telefonicky či online mluví o tom, že by bylo potřeba, aby se jejich dítě zlepšilo v respektování autorit a pravidel. A většinou vyjde (ne)překvapivě najevo, že je potřeba začít nejprve pracovat s hranicemi rodičů.
Nastavení vlastních hranic je základ!
Často se setkávám s tím, že rodiče mají sami problém s tím respektovat svoje hranice, tedy být k sobě laskaví a umět říct „pevné ne“, když je to potřeba. Je tedy velmi užitečné si uvědomit, jak to máte s nastavováním svých vlastních hranic vy.
Umíte se vyhradit přiměřeným způsobem?
Umíte si ochránit svůj osobní prostor?
Umíme si říct o změnu/pomoc apod.?
Pokud ano, tak je to skvělé a vaše děti to od nás „nasají“, pokud ne, tak je dobré to vzít jako výzvu ke společnému tréninku.
Jaké dovednosti trénovat?
V souvislosti s nastavováním hranic doporučuji trénovat v první řadě laskavost k sobě. Na první pohled vám to možná nejde dohromady, ale věřte mi, že budováním laskavosti budujete základní nástroj, který vás přirozeně povede k tomu, abyste hlídali svoje hranice svoje a učili to tímto způsobem i vaše děti.
Je velký rozdíl mezi výchovným působením rodiče který „si nechá všechno líbit“ nebo „všechno vydrží“ a rodiče, kterému takový přístup laskavost k vlastní osobě nedovolí (nebo nedovolí pravidelně).
Téma laskavosti by vydalo na zvláštní článek nebo dokonce knihu. Těm z vás, kteří vědí, že to s laskavostí k sobě nemají tak, jak by si přáli, bych chtěla vzkázat, že tato dovednost jde ruku v ruce se sebepřijetím, se kterým mají zejména ženy často zásadní problém. Sebepřijetím myslím schopnost přijmout sebe sama se svými silnými i slabými stránkami, potřebami a zvláštnostmi. Umět se ocenit za úspěchy, zbytečně se „nebičovat“ za chyby, umět jít dál.
Co ještě souvisí s budováním vlastních hranic?
Další dovednosti, které souvisí s budováním hranic jsou
- rozhodnost (souvisí se schopností řešit problémy)
- umění říci „pevné ne“
- preventivní působení (předcházení problémům)
- budování důvěry a bezpečí.
Někdy máme pocit, že je špatně všechno. Buďte v klidu, řada věcí ve vašem životě může zůstat, tak jak je. Podle mých zkušeností má největší šanci se prosadit a přetrvat jen jedna změna. Pak je možné přidat další. Takže začnete s něčím, co je pro vás jednodušší, s něčím, co si umíte představit. Pak je možné přidat trénink další související dovednosti.
Velmi pomáhá naplánovat, ve kterém čase a jak dlouho se budete budování nového návyku věnovat. Úplně super je naplánovat také minimální verzi nového návyku (když jste třeba v časovém presu, po nemoci apod.).
Pokud byste rádi na některé situace reagovali jinak, tak je velkou pomocí zapsat si do terapeutického deníku/na papír konkrétní formulace reakcí. Samozřejmě se můžete také podpořit motivační větou, citátem či afirmací.
Všechny možné techniky a metody, jak trénovat, s vámi ráda proberu v telefonické či online konzultaci.
Co vás může v nastavování hranic blokovat?
Třeba to, že si neumíte všímat pokroků a neumíte vybrat priority. Anebo pocit, že když se nám něco povede, tak máte pocit, že tak se to musí povést pokaždé, nebo že musíte NĚCO přidat, vylepšit, doplnit atd.
Potom jsou tady strachy, které to mohou zkomplikovat.
Často slyším o strachu z kritiky, strachu z odmítnutí (od dítěte či jiného člena rodiny), strachu z nepochopení, ponížení apod. Pokud to hodně zasahuje do každodenního života, tak je třeba zpracovat/řešit terapeuticky.
Velký vliv má také výchova. Výchova postavená na tom, že je potřeba vyjít každému vstříc, že lásku si zaslouží jen ten, co podává dobrý výkon, vede k tomu, že se jako rodiče můžeme přetrhnout, abychom vyšli našim dětem ve všem vstříc a čekáme za to jejich ocenění/lásku. A zapomínáme na vlastní potřeby a hranice.
Mnohem vhodnější jsou vztahy založené na respektu a rovnocennosti. Můžete si to přestavit jako rovnováhu v energiích. Jde o to, udržet si krásně pomalý rodičovský plamen (nadšení), který nevyhasne, ani vás nespálí!
Pokud cítíte v tomhle zásadní nerovnováhu, tak je třeba začít přemýšlet o dětech jinak, jinak s nimi komunikovat. Pomoci vám mohou knihy jako Respektovat a být respektován nebo Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly. Ale je třeba počítat s tím, že to může trvat delší čas, než se vám jiný přístup dostane „do hlavy“ a nakonec „do pusy“ (do komunikace).
Jak formulovat pravidla/hranice?
V klidu se zamyslete a zapište si jednu konkrétní potíž, která vás při výchově nebo v rodinném životě brzdí, co aktuálně nejvíce řešíte.
Pak zkuste formulovat pravidlo, které by mělo pomoci vyřešit tuto potíž a vymyslete, jakou dovednost by jste měli trénovat, aby to fungovalo.
Příklad: Dítě má při online výuce mobil v ruce, nedává pozor, píše si s kamarády. Pravidlo: odkládat mobil na online výuku. Dovednost: najdu místo, kam budu mobil odkládat, budu se plně soustředit na online výuku, najdu si jinou věc na hraní, které mě nebude rušit.
Při formulaci pravidel a potřebných dovedností je důležité se držet těchto pravidel:
- pozitivní formulace (říkat co dělat, ne co nedělat)
- reálná podoba dovednosti (odpovídající schopnostem)
- žádoucí podoba dovednosti
- dovednost by mělo být něco, co jde trénovat
Nejnovější komentáře