Jsme v čase distanční výuky. I po dětech s ADHD se očekává, že se budou soustředit na výuku u počítače, budou pracovat a odevzdávat splněné školní úkoly – včetně tělocviku a výtvarky. Kde jsou ty časy, kdy rodiče s dětmi řešili „jen“ domácí úkoly, případně procvičování učiva? Už tehdy jsem radila, jak se z toho nezbláznit, a ráda poradím i v této náročné situaci.
Doba distanční
V mnohých rodinách to funguje tak, že maminky si ke všem svým povinnostem ještě přibraly roli učitelky nebo dokonce asistentky. Nemá cenu se rozepisovat o tom, jaké to je, když maminka učí doma více dětí, u toho hlídá čtyřleťáka, vyřizuje svoji práci na home office a snaží se všem uvařit oběd. Umíme si to všechny až příliš živě představit, jaká je to honička.
Distanční výuka se už přejedla, online kontakt není pro děti dostatečný, děti s ADHD často potřebují intenzivní pomoc rodičů. Těm, kterým učení nejde lehce, se do ničeho nechce a rodiče je musí nutit, kontrolovat a hlídat jim termíny.
Kdo je odpovědný za vzdělávání?
Není možné, aby dítě online výuku neodpracovalo (je to přece povinné), nebo aby neodevzdalo všechnu školní práci ke kontrole. Anebo je? Kdo je vlastně zodpovědný za to, že se dítě něco naučí i v těchto podmínkách?
Podle právních výkladů je za vzdělávání zodpovědná škola, a to i v čase distanční výuky. Ale nebudeme ztrácet čas tím, že bychom školy obviňovaly nebo žalovaly, ale budeme hledat řešení, aby se naše děti něco naučily a úplně se z toho nezbláznily v této už tak šílené době.
Jaké jsou možnosti v distanční době?
Že dětem nevyhovuje online výuka? Řešení je poměrně jednoduché.
Děti s IVP by měly mít rozsah online výuky uzpůsobený s ohledem na jejich schopnosti. Jinými slovy – pokud dítě v online hodinách nepracuje, vyrušuje, nebo vůbec nevydrží poslouchat, tak má mít možnost online výuku zkrátit nebo zrušit s tím, že probírané učivo si osvojí plněním úkolů (jak to bylo na většině škol na jaře 2020).
Že dítě, které potřebovalo při výuce ve škole asistenta, se musí plně spolehnout na pomoc rodiny?
To také není úplně pravda. Ve FB skupině Pro rodiče dětí s ADHD jsme sdíleli zkušenosti s tím, že spolupráce s asistentem pedagoga je možná a to jak online, tak při osobních konzultacích ve škole. Nějaké možnosti, jak pomoci dítěti s ADHD, má škola tedy i při distanční výuce. A je na rodičích, aby je využily a domluvily se.
Když dítě při výuce nespolupracuje
Jak ale může škola zasáhnout, když se dítě k online hodinách nepřipojí, neplní úkoly, nenaslouchá pokynům učitelů?
Tady jsou možnosti školy pochopitelně hodně omezené a je logickým vyústěním, že na něco musí dohlédnout rodič. Ale není možné zaúkolovat rodiče, aby nad dítětem pořád stál, kontroloval ho a motivoval po celou dobu online výuky a plnění školních úkolů. Škola by v těchto případech měla využít individuálních konzultací pro dítě (nebo i rodinu) s třídním učitelem, školním psychologem nebo výchovným poradcem, případně odkázat na školské poradenské zařízení (PPP, SVP…).
Přesto vím, že v mnohých rodinách to funguje právě tak, že povinnosti a zodpovědnost školy převzali (dobrovolně či nedobrovolně) rodiče a dělají to tak, jak umí a jak jim rodinná situace dovoluje. Matky připravují dětem učebnice a pomůcky až pod nos, pobízejí je neustále k práci, i když to znamená, že se škola řeší celý den, nebo dokonce diktují správné odpovědi, aby už to bylo konečně za nimi a dítě odevzdalo vše, co škola vyžaduje.
Nejspíš je za tím obětavost, láska, smysl pro povinnost, ale to nemění nic na tom, že takhle je to špatně.
Nechte odpovědnost (hlavně) na dětech
Nemá cenu přehazovat zodpovědnost ze školy na rodiče a z rodičů na školu! Nemá cenu se kvůli všemu handrkovat. Nejužitečnější je si to v hlavě nastavit tak, že za průběh a výsledky vzdělávání je odpovědné hlavně dítě!!!
Rodiče, pedagogové a další odborníci by mu měli nastavit dobře podmínky pro učení, měli by zajistit, aby se dítě vzdělávalo na optimální úrovni (tedy, aby nebylo ani přetížené, ani nevytížené), měli by mu úměrně jeho schopnostem vést k samostatnosti, měli by mu pomoci najít vhodnou metodu učení … ale sedět s ním celý den u učení, navzdory jeho nezájmu a neefektivitě, nebo to dělat v podstatě za něj? Neblázněte!!!
Jako rodič musíte „jen“…
Ujistěte se, že to, co po dítěti škola chce, je v jeho silách. Pokud ano, tak vytvořte dítěti pro učení dobré podmínky, určete, kdy mu budete k dispozici, když bude potřebovat pomoc, a tuto dobu nepřekračujte kvůli tomu, že dítě nepracovalo efektivně.
Hledejte společně nějaké zábavné (nebo alespoň přijatelné) formy učení či procvičování. Zařaďte přestávky dle potřeby. Udělejte si týdenní plán úkolů. Pokud dítě učivu nerozumí, tak místo toho, že budete studovat postupy a lámat si nad vším hlavu, tak dejte škole vědět, jak to je a domluvte se, kdo dítěti látku vysvětlí, kdo ji s ním procvičí atd.
Trénujte dítě v samostatnosti a odpovědnosti. Dítě musí mít přehled, jaké úkoly má splnit, vaši pomoc by mělo brát opravdu jako POMOC a ne jako buzeraci. Pokud dítě odmítá pracovat, tak to dejte ihned vědět škole a připravte dítě na to, jaké důsledky ho čekají, když práci nedodělá, nebo bude opakovaně nespolupracovat.
Tři dobré rady na závěr
1, Opakujte si každý den: „Já nejsem žákem čtvrté (nebo jaké) třídy, moje úkoly to nejsou“.
2, Mějte radost ze všech studijních pokroků vašeho dítěte!
3, Vzhledem k situaci – nás přece nepoloží distanční výuka, že?
Nejnovější komentáře