Syndrom vyhoření je v moderní společnosti potenciálním nebezpečím kvůli všudy přítomnému tlaku na výkon, ale spojovat ho s rodiči dětí s ADHD? V článku si přečtěte 3 hlavní důvody, proč jsou rodiče dětí s ADHD v ohrožení. Budete pak připraveni říct si včas o pomoc, nebo nabídnout pomocnou ruku tam, kde je třeba.

Co je to syndrom vyhoření?

 

Syndrom vyhoření je stav psychického vyčerpání, který se projevuje v oblasti myšlení, motivace, emocí a následně celého prožívání a výkonnosti. Lidé trpící syndromem vyhoření jsou celkově slabí, nebo upadají do nemoci, ztrácejí zájem i o to, co je dříve těšilo. Mají pocit beznaděje a negativní postoj k jakékoliv změně, aktivitě či k životu jako celku.

 

Proč jsou syndromem vyhoření ohroženi rodiče?

 

Bylo prokázáno, že syndrom vyhoření se objevuje jak v profesní, tak v rodinné sféře.  Příběhy „vyhořelých“ rodičů, zejména matek, jsou běžně dostupné na internetu.

Nejvíce ohrožení jsou rodiče, kteří mají sklony k perfekcionismu, nebo kteří měli o rodičovství značně zkreslené představy.

Matky jsou obvykle číslem jedna v citových investicích vůči dětem. To znamená, že se jich hlouběji dotýkají osobní zklamání, selhávání dětí, neporozumění, konflikty. A tím pádem jsou, co se týče syndromu vyhoření, ohroženější.

 

Proč jsou matky dětí s ADHD syndromem vyhoření ohroženy více?

 

Co se týče matek dětí s ADHD, tak je třeba si uvědomit, jsou to zpravidla ony, které stojí v první linii v boji s nežádoucími projevy této poruchy, která má potenciál obrátit rodinný život naruby. A to je první ze tří hlavních důvodů, proč jsou rodiče dětí s ADHD syndromem vyhoření ohroženi.

Matky zpravidla intenzivně pomáhají svým dětem s ADHD se socializovat, přiměřeně komunikovat, seberegulovat se, učit se, vytvářet zdravé vztahy. Absolvují s nimi mnohá vyšetření a konzultace, učí se nové metody a přístup, hledají informace, doporučení, komunikují s pedagogy, trénují s dětmi úchop, výslovnost, soustředění, mentální odolnost, dopisují s nimi, co ve škole nestihly a ve výčtu bychom mohli dále pokračovat.

A při tom všem řeší také sourozence, domácnost a svoje zaměstnání. Syndrom vyhoření je pochopitelně největším rizikem pro matky, které jsou na všechno úplně samy.

Ve FB skupině Pro rodiče dětí s ADHD čtu příspěvky, které v sobě mají jisté varovné signály v souvislosti se syndromem vyhoření.

„Nic nefunguje, nevím, jak dál“.

„Jsem na pokraji zhroucení“.

„Nemám už sílu to řešit“.

„Jsem na všechno úplně sama“.

 

Rodiče dětí s ADHD jsou pod větším tlakem a pod palbou kritiky.

 

Ačkoliv by se na první pohled mohlo zdát, že kvůli diagnóze dětí mají jejich rodiče speciální péči a pomoc, skutečnost je spíše taková, že jsou tlačeni do toho, aby svoje dítě srovnali a pořád něco doháněli. A to je druhý ze tří hlavních důvodů, proč jsou ohroženi syndromem vyhoření.

Schopnosti rodičů předcházet syndromu vyhoření úzce souvisejí s jejich psychickou odolností, ale také s jejich životními podmínkami, které by optimálně měly být takové, že jim dlouhodobě přinášejí uspokojení a přiměřenou míru stresu.

Klíčovou úlohou rodičů dětí s ADHD je také schopnost konstruktivně zpracovat kritiku a zároveň nebýt přehnaně nároční k sobě samým, uplatňovat svoje silné stránky, a akceptovat svoje limity.

 

Diagnóza ADHD může svojí komplikovaností a variabilitou zvyšovat úzkostnost rodičů.

 

Okolo diagnózy ADHD je mnoho otázek a mnoho názorů, a mnohdy se na nich neshodnou ani odborníci.

Rodiče mají tendence srovnávat schopnosti svých dětí s ADHD s dětmi svých kamarádů nebo se zdravými sourozenci. Často upadají na mysli, protože nemají a ani nemohou mít všechno pod kontrolou. A to je poslední z tří hlavních důvodů, proč je ohrožení syndromem vyhoření ve hře.

Pozorovat  děti, které nemají problém vydržet naslouchat, které si hodinu potichu kreslí, které snadno překonávají překážky a nemají problém se přizpůsobit, může být pro rodiče, kteří nic takového se svými dětmi neznají, velmi náročné.

Při telefonických nebo online konzultacích s rodiči dětí s ADHD často probíráme jejich pocity právě z takových situací, ve kterých si uvědomují, že jejich dítě nezapadá, nebo že ho učení jistých dovedností stojí o mnoho více sil než jeho vrstevníky.

Je důležité si přiznat, že výchova dětí s ADHD může být hodně náročná. Je třeba rozumně rozložit síly a investovat čas a úsilí do toho, co měnit lze. A nepodléhat přitom panice, že se věci nemění ze dne na den. Požádat o pomoc partnera, příbuzné nebo odborníky není projevem slabosti, ale snahy o nastavení udržitelného systému péče, který funguje preventivně i vůči jiným patologických stavům než je syndrom vyhoření.

A co vy? Měli jste někdy pocit, že vás výchova dítěte s ADHD až nebezpečně vyčerpává? Že by se vás mohl syndrom vyhoření týkat? Nebojte se svěřit ve FB skupině  Pro rodiče dětí s ADHD, kde komunikujeme s respektem a nabízíme podporu i inspiraci.